To víme nejlépe sami. :-)
Tedy pokud nevíte, rozhodněte se, ať máte jasno. NIC NEŘEŠTE, NEHLEDEJTE ODPOVĚĎ, PROSTĚ TO NECHTE POROVNAT.
Pokud víte a bojíte se, časem se to začne zhoršovat a budete vedení opustit vztah, v kterém vám není dobře. Troufnu si říct, že kolektivně jsme mnohem více podporováni a vedeni tam, kde nám je dobře, kde jsme sami sebou a cítíme se naplnění, milovaní. Na druhou stranu není třeba na sebe tlačit a zase si jen v klidu zvolit tu nejlepší cestu pro sebe. Tedy přijmout fakt, že tu je jakási síla, energie, které někdo říká vesmír nebo vědomí, bytí, božství a to se o nás stále stará spolu s tím, že vždy existuje další cesta. Ta nejen lepší než doposud, ale i ta nejlepší pro nás.
Považuji se za experta na rozchody :-D, už jen proto, že jsem se dvakrát rozešla a odstěhovala od svého bývalého partnera i s dětmi. V obou případech jsem nevěděla kam a za co. V obou případech nejdřív padlo rozhodnutí a pak se do několika měsíců cesta ukázala. Obojí změna byla do mnohem lepšího bydlení i finanční situace.
Rozchodů jsem zažila mnohem více i bez stěhování a už vím, že to je jen změna. Že ROZCHOD NENÍ DŮKAZ SELHÁNÍ ANI TRAGÉDIE. Že NENÍ TŘEBA HLEDAT PŘÍČINY ANI TO, CO JSME UDĚLALI ŠPATNĚ. Uvědomění přichází samy a pocity smutku, strachu, viny atd. lze prostě nechat odejít a nebrat je vážně.
Několik zásadních uvědomění z mých partnerských vztahů, rozchodů:
Ten, co k tobě patří, zůstane, ten, co nepatří, tak jako tak odejde. To je celé, nic víc.
Není rozhodující, co partner říká nebo dělá, ale jak se s ním cítím.
Řešením nesouladu nebo zůstáváním v nesouladu tvořím další nesoulad.
Pokud vstupuji do vztahu, kde mi něco chybí, bude to chybět vždycky.
V nefunkčním vztahu nejde prioritně o to, co děláme špatně, ale o to, že nejsme v plném souladu, pasujeme k někomu jinému.
Když odejdu nebo něco udělám, nemusím mít důvod ani to vysvětlovat.
Partnerský vztah je nejsilnější učení o sobě, o životě, které znám. :-D
