Nehledej poslání, nech si ho přijít

Když jsem kdysi hledala svoje poslání, které jsem už nějaký čas dělala :-), inspiroval mě jeden návod. Uděláte si alespoň půl hodiny čas, klidně déle, vezmete si několik čistých stránek papíru a začnete psát, co děláte a dělá vám to radost, oživuje vás. Postupně každému bodu dáte číslo a pokračujete tak dlouho, dokud nepřijde věta, která vás dojme, budete vědět, že je to ono. Mně tato věta přišla až druhý den po tomto cvičení, kdy ani po třičtvrtě hodiny a asi šedesátém bodu nic nepřišlo. :-) Ta věta zněla takto: JSEM VŮDCE, CHRÁNÍCÍ OSTATNÍ PŘED ZTRÁTOU SRDCE A DUCHA.

Je to něco, co jsem dělala v nějaké podobě vždy a dělám dodnes, kudy chodím. Naposledy v pátek jsem oživila, inspirovala paní prodavačku v potravinách, aniž by to byl můj záměr, prostě se to stalo z běžné konverzace. :-)

No a když takovou větu najdete, je to příjemné, povzbuzující, ale víte, co dělat dál a konkrétně? Možná ano. A pokud ne, můžete si zadat, s výše popsaným cvičením i bez, aby k vám přišlo to, co máte dělat a bude vás to zásadním způsobem naplňovat. A až to přijde, říci tomu ano a buď rovnou konat nebo počkat na další vedení. To je vše. Je to jednoduché a funkční. :-)

To, co mě zásadně naplňovalo a přinášelo peníze přišlo samo, jednoduše. Jednoho dne mi kamarádka věnovala knihu ženy, u které jsem absolvovala dva víkendové semináře a přišlo mi „otevři si poradnu“, tehdy ještě kineziologickou. A mysl samozřejmě hned začala: „vždyť nemáš žádné zkušenosti, pořádně to neumíš, zbláznila ses?...“. Prostě jsem to udělala a po zveřejnění webových stránech začali chodit klienti. A fungovalo to, učila jsem se praxí, ale vlastně mi to šlo od začátku. Je to něco, co jsem v sobě měla vždy.

Podoba mé poradny se stále mění, ale podstata zůstává stejná. Dnes bych své poslání nazvala takto: „SVÝM BYTÍM PŘINÁŠÍM KLID, DŮVĚRU, JASNOST, JEDNODUCHOST, PROSTOR MIMO MYSL, KDE SE VŠE SAMO NAPRAVUJE.“



Kdy je uzdravující emoce prožít a kdy to je zvyk trpět?

V první fázi, kdy si dlouhodobě nedovolujeme prožít, přijmout svoji bolest, potlačujeme ji nebo kdy aktuálně prožíváme novou, zasahující situaci, je to nejlepší emoce vědomě prožít až do dna. Aby nezůstávaly v těle a nevytvářely se nEMOCE, oddělenost, opakující se stejné situace atd..

V druhé fázi, kdy už jsme si prožili traumata z minulosti, dokonce několikrát, víme, s čím co souvisí a stejný program se vrací opakovaně v podobě myšlenky, emoce nebo projevů ve hmotě, je příležitost už tento zvyk věřit mysli (egu) oPUSTIT a nechat definitivně zmizet.

Prakticky to uděláte tak, že ve chvíli, kdy si to uvědomíte, vstoupíte do přítomnosti a buď to bez hodnocení pozorujete nebo si toho prostě nebudete všímat, odejdete se situace, místa a v duchu si případně můžete říct „tak tohle už nehraju“ či cokoli, co pro vás bude znamenat rozhodnutí už neživit svoje emoční tělo utrpení.

A určitě nezapomeňte na volbu, že Božství se o to už postará. Některé situace, potíže se pak srovnají, vyhladí samy a celkem rychle, některé časem, až mysl (utrpení, strach) zcela opustíme a vytrvale budeme očekávat to nejlepší pro nás. V klidu a lehkosti. Amen.