Nehledej poslání, nech si ho přijít

Když jsem kdysi hledala svoje poslání, které jsem už nějaký čas dělala :-), inspiroval mě jeden návod. Uděláte si alespoň půl hodiny čas, klidně déle, vezmete si několik čistých stránek papíru a začnete psát, co děláte a dělá vám to radost, oživuje vás. Postupně každému bodu dáte číslo a pokračujete tak dlouho, dokud nepřijde věta, která vás dojme, budete vědět, že je to ono. Mně tato věta přišla až druhý den po tomto cvičení, kdy ani po tři čtvrtě hodiny a asi šedesátém bodu nic nepřišlo. :-) Ta věta zněla takto: JSEM VŮDCE, CHRÁNÍCÍ OSTATNÍ PŘED ZTRÁTOU SRDCE A DUCHA.

Je to něco, co jsem dělala v nějaké podobě vždy a dělám dodnes, kudy chodím. Naposledy v pátek jsem oživila, inspirovala paní prodavačku v potravinách, aniž by to byl můj záměr, prostě se to stalo z běžné konverzace. :-)

No a když takovou větu najdete, je to příjemné, povzbuzující, ale víte, co dělat dál a konkrétně? Možná ano. A pokud ne, můžete si zadat, s výše popsaným cvičením i bez, aby k vám přišlo to, co máte dělat a bude vás to zásadním způsobem naplňovat. A až to přijde, říci tomu ano a buď rovnou konat nebo počkat na další vedení. To je vše. Je to jednoduché a funkční. :-)

To, co mě zásadně naplňovalo a přinášelo peníze přišlo samo, jednoduše. Jednoho dne mi kamarádka věnovala knihu ženy, u které jsem absolvovala dva víkendové semináře a přišlo mi „otevři si poradnu“, tehdy ještě kineziologickou. A mysl samozřejmě hned začala: „vždyť nemáš žádné zkušenosti, pořádně to neumíš, zbláznila ses?...“. Prostě jsem to udělala a po zveřejnění webových stránech začali chodit klienti. A fungovalo to, učila jsem se praxí, ale vlastně mi to šlo od začátku. Je to něco, co jsem v sobě měla vždy.

Podoba mé poradny se stále mění, ale podstata zůstává stejná. Dnes bych své poslání nazvala takto: „SVÝM BYTÍM PŘINÁŠÍM KLID, DŮVĚRU, JASNOST, JEDNODUCHOST, PROSTOR MIMO MYSL, KDE SE VŠE SAMO NAPRAVUJE.“



Kdy je uzdravující emoce prožít a kdy to je zvyk trpět?

V první fázi, kdy si dlouhodobě nedovolujeme prožít, přijmout svoji bolest, potlačujeme ji nebo kdy aktuálně prožíváme novou, zasahující situaci, je to nejlepší emoce vědomě prožít až do dna. Aby nezůstávaly v těle a nevytvářely se nEMOCE, oddělenost, opakující se stejné situace atd..

V druhé fázi, kdy už jsme si prožili traumata z minulosti, dokonce několikrát, víme, s čím co souvisí a stejný program se vrací opakovaně v podobě myšlenky, emoce nebo projevů ve hmotě, je příležitost už tento zvyk věřit mysli (egu) oPUSTIT a nechat definitivně zmizet.

Prakticky to uděláte tak, že ve chvíli, kdy si to uvědomíte, vstoupíte do přítomnosti a buď to bez hodnocení pozorujete nebo si toho prostě nebudete všímat, odejdete se situace, místa a v duchu si případně můžete říct „tak tohle už nehraju“ či cokoli, co pro vás bude znamenat rozhodnutí už neživit svoje emoční tělo utrpení.

A určitě nezapomeňte na volbu, že Božství se o to už postará. Některé situace, potíže se pak srovnají, vyhladí samy a celkem rychle, některé časem, až mysl (utrpení, strach) zcela opustíme a vytrvale budeme očekávat to nejlepší pro nás. V klidu a lehkosti. Amen.