Nehledej poslání, nech si ho přijít

Když jsem kdysi hledala svoje poslání, které jsem už nějaký čas dělala :-), inspiroval mě jeden návod. Uděláte si alespoň půl hodiny čas, klidně déle, vezmete si několik čistých stránek papíru a začnete psát, co děláte a dělá vám to radost, oživuje vás. Postupně každému bodu dáte číslo a pokračujete tak dlouho, dokud nepřijde věta, která vás dojme, budete vědět, že je to ono. Mně tato věta přišla až druhý den po tomto cvičení, kdy ani po tři čtvrtě hodiny a asi šedesátém bodu nic nepřišlo. :-) Ta věta zněla takto: JSEM VŮDCE, CHRÁNÍCÍ OSTATNÍ PŘED ZTRÁTOU SRDCE A DUCHA.

Je to něco, co jsem dělala v nějaké podobě vždy a dělám dodnes, kudy chodím. Naposledy v pátek jsem oživila, inspirovala paní prodavačku v potravinách, aniž by to byl můj záměr, prostě se to stalo z běžné konverzace. :-)

No a když takovou větu najdete, je to příjemné, povzbuzující, ale víte, co dělat dál a konkrétně? Možná ano. A pokud ne, můžete si zadat, s výše popsaným cvičením i bez, aby k vám přišlo to, co máte dělat a bude vás to zásadním způsobem naplňovat. A až to přijde, říci tomu ano a buď rovnou konat nebo počkat na další vedení. To je vše. Je to jednoduché a funkční. :-)

To, co mě zásadně naplňovalo a přinášelo peníze přišlo samo, jednoduše. Jednoho dne mi kamarádka věnovala knihu ženy, u které jsem absolvovala dva víkendové semináře a přišlo mi „otevři si poradnu“, tehdy ještě kineziologickou. A mysl samozřejmě hned začala: „vždyť nemáš žádné zkušenosti, pořádně to neumíš, zbláznila ses?...“. Prostě jsem to udělala a po zveřejnění webových stránech začali chodit klienti. A fungovalo to, učila jsem se praxí, ale vlastně mi to šlo od začátku. Je to něco, co jsem v sobě měla vždy.

Podoba mé poradny se stále mění, ale podstata zůstává stejná. Dnes bych své poslání nazvala takto: „SVÝM BYTÍM PŘINÁŠÍM KLID, DŮVĚRU, JASNOST, JEDNODUCHOST, PROSTOR MIMO MYSL, KDE SE VŠE SAMO NAPRAVUJE.“