Každá bolest zmizí

Každá bolest, nemoc, válka nebo nedostatek pomine, rozpustí se, zmizí, když to nebudeš řešit, hodnotit, bojovat proti tomu, snažit se to změnit, čistit nebo odbourávat.

Místo toho si zvolíš plné božství (bytí, vědomí, absolutno...), jehož součástí je bezpečí, klid, láskyplnost, lehkost, důvěra, jemnost, naplnění ve všech oblastech, to nejlepší pro Tebe (pro každého je to nejlepší něco jiného).

A nakonec budeš pravdivý sám k sobě i k druhým a budeš následovat odvážně vnitřní vedení (i když to bude znamenat opustit vše již nefunkční, zastaralé ).

Zalíbí se ti to hned nebo v průběhu (nebo obojí) , je to hra, je to dobroDRUŽSTVÍ, svoboda a nevymyslitelný rozkvět, na kterém nemusíš pracovat, protože se to děje samo a baví tě to.

PS: Vždy to tu bylo a každý jste to někdy dřív zažili..

Uzdravení astmatu

Ve 23 letech mi bylo diagnostikované astma po té, co jsem se dusila při jízdě na kole a nemohla vyjet kopec. Což byl pro mě šok spojený z bezmocí a velkou zlobou.

Navrhovanou léčbu a tvrzení, že tato nemoc se vyléčit nedá, jsem ihned odmítla, aniž jsem věděla, jak se uzdravím a že to je skutečně možné.

Vydala jsem se na dlouhou cestu, která začala pětiletou bezúspěšnou léčbou homeopatií, prokládanou bylinnou léčbou, reiki... a následovanou terapeutickou cestou, hledáním psychosomatických příčin, rodinnými konstelacemi.., velkými změnami v životě, mém vnímání i ve vztazích s rodiči, partnerem, dětmi i v pracovní oblasti (stala jsem se terapeutkou, která mimo jiné prováděla k uzdravení ). Stav se zlepšoval, např. už jsem se nedusila v noci a poprvé jsem zažila běh bez dušení.

Avšak dušení se při pohybu stále opakovaně vracelo. Věděla jsem, že už není nic, co bych mohla udělat.

Před dvěma lety jsem si poslechla první video s Jiřím Ledvinkou a věděla, že to je ono. Pojmenovával to, k čemu jsem sama docházela a doplňoval to tak, jak jsem přesně potřebovala. Vše zapadlo. Zvolila jsem si plné Božství a jednou provždy astma přestala řešit.

Po zhruba třech měsících jsem poprvé zažila po výstupu na vyhlídku okamžitý „přecvak“ z dušení do zcela volného dýchání.

Následující měsíce už jsem jen nenaskakovala, ignorovala „náběhy“ na dušení a oni prostě samy mizely. Vlastně jsem opustila zvyk očekávat dušení, mít ho jako součást života.

Nedávno jsem si uvědomila, že už tyto „náběhy“ i moje myšlenky na astma po 25 letech zcela vymizely.

Jak se žije jedné z nás

Často se mnou lidé (většinou ženy ), které jsem provázela nebo provázím, sdílí svoje životy v Novém světě (v Božství..), prostě v tom novém způsobu vnímání, přístupu, který tady tak často předávám a ony mu řekly ANO.

A jednu z těch zpráv jsem se, po odsouhlasení autorkou, rozhodla přepsat a posdílet s vámi. Tady je:

"Léto bylo hezky plynoucí, pomaloučký, no prostě úplně boží.

Teď jsem si vzpoměla, jak začala školka a škola, že jsem si dost často hrála na „vytíženou, uběhanou, upracovanou maminku třech dětí“. No nic..

A v létě, kromě jinech skvělejch věcí, tak bych chtěla jednu vypíchnout. A to bylo to, že jsem žila a procítila a měla prostě takovej hlubokej, jasnej, jednoduchej, plnej... prostě jsem tím byla úplně plná, vyživená, prostoupená, prostě jsem to žila. Špatně se mi to popisuje slovama – že tam, kde jsem a jak to mám a jak to je, tak že to je prostě tak, jak to má být. Ne že by to bylo „to stačí“. To není „to stačí“, to bylo, že to je to nejvíc, co může být. Byl to takovej ten jednoduchej pocit tý běžnosti... Třeba tady jdeme na zahradě, vytrhneme mrkev ze země... Že to je to, ten život. Ano, že to není to, že.. já nevím , ale ty to určitě chápeš. PROSTĚ JO.

Teď jsem to hodně pozorovala, když přijela blízká kamarádka, kterou mám ráda, rozumíme si. Ale já jsem dřív často měla pocit, že ona je nějak víc, protože pracuje, má kariéru a dělá to a to.... Takže jsem si někdy připadala taková jako nedostatečná, ale v tom létě ten nový pocit to přebil. Nebudu to rozmazávat , prostě jsem si na to vzpoměla a JO. "

Můžeš vystoupit z polarity a utrpení

VYSTOUPIT Z POLARITY (dobré, špatné, světlo, temnota..) A UTRPENÍ (lekce, bolest, nemoci, deprese, tlak, úzkosti, smutky, lítost, vina...) neznamená, že život bude statický. Právě naopak.

V důvěře následuješ změny, které přichází zevnitř i zvenku. Nic, nevím a samota už není ohrožující, ale vyživující (jsi jako hlína, která v zimě odpočívá). A život je pak svěží, jednoduchý a dobrodružný. Každý nový okamžik je plný a bezpečný, i když v rozmanitém vnímání, prožívání, ději nebo aktivitě.

Vyvíjíš se samovolně z lásky, tvořivosti, radosti, spolupráce, z podnětů života samého.

S vědomím bytí (existence, absolutna, zdroje, stvořitele, vědomí, božství...).