Krmení mozkomora

Mozkomorem nazval syn tzv. emoční tělo bolesti. :-) To jsou ty nepříjemné emoce, situace, které se vám vracejí stále dokola a vy jste si možná dříve mysleli, že to je normální a nejde to jinak .


Pak jste si možná uvědomili, že sami vytváříte situace, aby to, co cítíte vy, cítili i lidé okolo vás. Pamatuju si, jak jsem byla šokovaná uvědoměním, že chci drama a užívám si ho. :-D
Bylo to pro mě oživení, dokonce propojení s druhými, něco „zajímavého“ se dělo. A ano byl to starý známý boj o enegii. Chvíli přinášel i pocit moci.

Teď už možná víte, že plnost, živost, moc můžete tvořit úplně jinak. Řekla bych mírově, klidně a mnohem jemněji, bohatěji. I když to ze začátku vypadá jako nuda. Asi jako když muž poprvé zažije nulový pohyb při vědomém milování. :-D :-D :-D
Přesto vnímáte, že některé emoce a situace se ještě opakují a už mozkomora krmit nechcete.

Krmíte ho ve chvíli, kdy věříte těmto opakujícím se emocem a situacím, vyžíváte se v nich, reagujete na ně nebo je nedejbože řešíte a snažíte se jich zbavit, potlačit. :-D
Zase zpětně viděno, jsem si kdysi uvědomila, že se stále dokola v terapiích, konstelacích apod. vracím do stejných situací, prožívám stejné emoce a nic se nemění. Byl tam už jen ten „dobrý“ pocit, že dělám něco proto, aby se to změnilo. :-)

Takže jak přestat krmit mozkomora a nechat ho tím zemřít?
VE CHVÍLI, KDY SI UVĚDOMÍTE, ŽE JE TU TA STEJNÁ EMOCE, SITUACE, SE ZASTAVÍTE, PŘESTANETE REAGOVAT A JEN POZORUJETE, VNÍMÁTE, CO JE VE VÁS, OKOLO VÁS A DOVOLUJETE BEZ HODNOCENÍ, ABY TO BYLO.

Když jsem to kdysi poprvé udělala – v hádce s bývalým partnerem, který na mě křičel a já se jako vždy cítila bezmocná, jsem prostě přestala reagovat, mluvit, cokoli dělat, dívala jsem se v klidu (v těle klid nebyl :-) ) na něj s hláškou v duchu - „tak jo, tak pojď do mě“ se smířením. Během velmi krátké doby křičet přestal a situace se zcela vytratila. Byla jsem velmi překvapená, jak jednoduché to je...
Dnes, když je to třeba, už si neříkám nic, prostě se stáhnu vnitřně do sebe, jenom nezaujatě jsem, vnímám a dějí se zázraky..

PS: A ano, patří k tomu přestat se ztotožňovat se svým příběhem zranění, ublížení, oběti, nespravedlnosti, nesprávnosti, nedostatku lásky, traumatu a celé to odložit. Zůstávají jen neutrální fakta, o kterých není třeba většinou ani mluvit, natož je používat jako důvod naší současnosti.